Dnešní Březinu tvoří dvě bývalé samostatné obce - Březina a Proseč. Jména obou obcí svědčí, že tyto osady vznikaly na lesní půdě a první osadníci mýtili les a zakládali usedlosti. Březina je v místě, kde rostly břízy. Podobně vedlejší vesnice: habr - Habrůvka, buk - Bukovina a Bukovinka. Jméno Proseč ukazuje na lesní proseky, tedy mýcení lesa, kde potom vznikala osada.

 

Březina se poprvé připomíná v zemských deskách k roku 1365. Tehdy byla poddanskou vsí Čeňka Krušiny z Lichtenburka, pána hradu Ronova. V listině je uvedena jako Brzyezina. Hrad Ronov stával na strmé skále nad řekou Svitavou východně od Útěchova. Byl vystavěn kolem roku 1360. Po zániku hradu Ronova v 15. století přešla Březina do blízkého panství novohradského (Páni Černohorští z Boskovic, Nový hrad zbudoval moravský markrabě Jošt v letech 1371 -1414). V obci byl usazen v 2. polovině 15. století zeman Jiřík z Březiny, jehož dvůr býval v místech, kde dnes stojí domy č. 9, 10 a 11. Od roku 1604 byla Březina spjata s osudy Pozořic a jejich lichtenštejnské vrchnosti.

 

Proseč se poprvé připomíná v roce 1395. Tehdy Sulek řečený Němec z Proseče (Prossyeczye) prodal ves Obřany kartuziánskému klášteru v Králově Poli. Nepochybně vládl i v Proseči. Později obec patřila premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích. Ve středu obce stával dvůr od bývalého Polákova hostince až po kapličku. V domě č. 105 bydlel správce dvora (štít tohoto domu je snad ještě pozůstatkem bývalého objektu). Dům č. 132 byl obydlím šafáře a č. 104, 106 a 145 tvořily byty deputátníků. V místě, kde stojí domy 124, 125 a 126 byly bývalé panské sýpky. Za sýpkou býval rybník. Brána vedoucí do dvora stávala mezi domy č. 128 a č. 126. Ovčárna a chlévy pro hovězí dobytek stály v místech nynějších domů: 108, 109, 110 a 111. Bývalý hostinec u Poláků býval původně panskou hospodou zábrdovického kláštera.

 

V roce 1746 byla založena samota Nové dvory. Byl to panský dvůr pozořické vrchnosti. Do roku 1890 patřil k Proseči, od toho roku do obce Ochoz. K Březině patřila samota Lhotky. Byla založena jako Nové dvory roku 1746. Od roku 1885 patří Lhotky do katastru obce Hostěnice. Na Lhotkách stával panský dvůr, později tam majitelé panství Lichtensteinové postavili myslivnu a hájenku a r. 1842 budovu, která sloužila lesním dělníkům jako ubytovna. Naposled je koupil hajný Josef Čapek. V posledních letech vzniklo na Lhotkách rekreační středisko, kde je asi 50 chat. Myslivnu s přilehlou zahradou a polem koupily v roce 1977 Královopolské strojírny na zřízení rekreačního střediska pro své zaměstnance, nedávno objekt změnil majitele.

 

Roku 1780 nastoupil vládu v Rakousku císař Josef II., který svými novotami a nařízeními zasahoval do způsobu života občanů své rozsáhlé říše. Zrušil mnohé kláštery - na 600 klášterů v Rakousku - a mezi nimi také klášter řádu premonstrátů v Brně – Zábrdovicích (24. 7. 1784). Po zrušení kláštera byl prosečský dvůr rozparcelován novým osadníkům z Čech. Majetek zrušeného kláštera připadl náboženskému fondu, který měl za úkol stavět nové kostely. Na majetek zábrdovického kláštera se konala veřejná dražba 6. prosince 1830 o 9. h. v budově gubernia v Brně (v budově vedle kostela sv. Tomáše). Za 220 000 zlatých jej získal František X. Dietrichstein, který zemřel v r. 1850. Křtinské panství dostala jeho dcera Terezie hraběnka Mensdorf-Poulli roz. Dietrichsteinová. Po její smrti 29.12.1856 její manžel Alfons Mensdorf-Poulli prodal panství roku 1864 hraběti Vincentovi Bubnovi z Litic za 600 000 zlatých. Bubnové z Litic jsou starým českým rodem ze 14. století pocházejícím ze západních Čech. V Zábrdovicích a Křtinách v Moravě žije zvětev hrabat, kteráž pochází od hraběte Antonína (1809), jehož syn Čeněk (Vincent) (*1806 – †1888), c. k. komoří a major byl právě pánem na Zábrdovicích a Křtinách. Poté, co se hrabě Vincent rozhodl panství koupit, dal se do stavby takzvaného zámečku (nyní horní škola ve Křtinách). Poslední dvě léta žil v zámečku, kde 3. ledna 1888 zemřel ve stáří 82 let.

Roku 1822 křtinské panství koupil Mořic Teuber. Otec Mořice Teubera, narozený v Broumově v Čechách přišel roku 1820 do Brna jako chudý tkalcovský tovaryš. Později založil vlastní podnik. Pro zásluhy na poli hospodářském a průmyslovém byl r. 1873 povýšen do stavu šlechtického. Teuberova dcera Adelína se provdala za Edvina Offermanna, okresního komisaře v Jihlavě, později místodržitelského radu. Po Mořici Teuberovi se stal majitelem křtinského panství za 495 000 zlatých roku 1894 kníže Jan II. z Liechtensteina (5. říjen 1840 - 11. únor 1929). 

 

Vraťme se do Březiny a Proseče. Správu obcí před rokem 1850 vedl rychtář, pudmistr a dva konšelé. Rychtáře schvalovala vrchnost na návrh místních usedlíků, jejich návrhem však vrchnost nebyla vázána. Přísaha rychtářská zněla: “Já, XY, přísahám Pánu Bohu, všem Božím svatým, velebnému a nábožnému knězi, převoru a všem konventu kláštera zábrdovického, pánom našim i dědičným, že chci v mém úřadě rychtářském, věrně, právně a spravedlivě souditi, bohatému i chudému, domácímu i přespolnímu, sirotkům i vdovám křivdy nečiniti ani dopouštěti, panského i obecného dobra hleděti, jak nejdále můj rozum stačit může. Tak mi Pán Bůh pomáhej. Matka Boží a všichni svatí."

 

Posledním rychtářem v Proseči byl Karel Ševčík, č. 25, v Březině Pavel Černohlávek, č. 16. Rychtář v úředních věcech nosil vždy ozdobnou hůl. Pudmistr měl na starosti obecní hospodářství, vybírání daní a dávek a jejich odvod vrchnostenskému úřadu. Konšelé byli ku pomoci rychtáři a pudmistrovi.

 

Od roku 1850 byli voleni starostové. První starosta v Březině byl zvolen roku 1850 Pavel Šebela a v Proseči Ferdinand Ludl. Obecní správa se v prvém svém úsilí věnovala zřizování cest do polí, lesů a okolních vesnic. Bylo to zvláště spojení do Křtin, kam původně hlavní cesta vedla mezi Březinou a Prosečí k severu, než byla později postavena silnice od Brna k Jedovnicím. Druhá cesta, které obě obce věnovaly péči, byla k Bukovině a k Novým Dvorům. Ve finančním hospodaření Březiny v letech šedesátých minulého století příjmy obce plynuly z obecního lesa, nájmu polí, z příspěvku usedlíků a z příspěvku velkostatku z jeho lesa v katastrálním území obce. Obecní příjem v té době činíval celkem 250 až 300 zlatých. V Proseči býval obecní příjem přibližně o 50 zlatých menší.

Vyhláškou Ministerstva vnitra č. 708/1950 Sb. ze dne 7. prosince 1950 o stanovení nových úředních názvů míst ve smyslu ustanovení zákona čís. 266/1920 Sb., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů, pak byla obec Proseč sloučena s obcí Březina v jeden správní celek pod společným názvem Březina.
 

 

V kronice obce Březiny je zmiňována existence dvou pečetí. První kruhová pečeť s letopočtem 1635, jejíž vzhled je zachycen na obrázku, druhá oválná s letopočtem 1850. Obec Proseč měla dvě pečeti bez uvedení letopočtu. Přestože kronika uvádí existenci pečetí ještě po roce 1965, jejich současné umístění není známo.

 

Změny v zákonech po roce 1989 umožnily i obcím zřídit a používat obecní znaky a vlajky. Zastupitelstvo obce rozhodlo o zadání jejich návrhu odborné firmě a po schválení příslušnými orgány byly dne 18. prosince 2000 znak a vlajka obci Březina na půdě Parlamentu České republiky slavnostně uděleny předsedou poslanecké sněmovny panem Václavem Klausem. Vzhled znaku a vlajky vychází z názvu obce a heraldických figur na historické pečeti. Zde si můžete prohlédnout dokument o udělení znaku a vlajky.

V zeleném štítě stříbrný hrot, v něm bříza přirozené barvy dole do oblouku provázená čtyřmi červenými růžemi se zlatými semeníky. Hrot je provázen vpravo svěšeným žaludem, vlevo kosmo položenou sekerou - širočinou, obojí zlaté. 

List tvoří žerďový zelený klín s vrcholem ve středu listu, bílá krokev vycházející z první třetiny horního a dolního okraje, přilehlá zelená krokev široká jednu šestinu délky listu s vcholem na vlajícím okraji a dvě žlutá trojúhelníková vlající pole. V bílé krokvi čtyři červené růže se žlutými semeníky. Poměr šířky k délce je 2:3.